Král Kekrops, zakladatel Athén a první athénský král, se dostal do nezáviděníhodné situace. Měl rozhodnout spor dvou olympských bohů, Poseidona a Pallas Athény, kdo z nich je skutečným vládcem Atiky, a to na základě jejich darů obyvatelům země. Král přiřkl vítězství Athéně, která věnovala obyvatelům olivovník vzrostlý jejím dupnutím na úrodnou atickou půdu. Poseidon daroval lidem pouze pramen slané vody, který nechal vytrysknout úderem trojzubce v rozervané skále.
Tak přichází na svět v řecké mytologii jeden z typických a nejstarších symbolů celého Řecka – olivovník. Je to nádherný a majestátní strom, o kterém sami Řekové s oblibou říkají, že už samotné posezení ve stínu jeho koruny vám rozhodně udělá dobře. Na světě existuje asi 40 druhů olivovníku, se kterými se můžete setkat kromě Středomoří také v Africe, Asii, Austrálii či na tichomořských ostrovech. Nejznámějším druhem olivovníku je olivovník evropský (Olea europea), který se vyskytuje převážně v jižní Evropě. Tento stálezelený strom s našedlými listy je pro Řeky od nepaměti stromem posvátným díky tomu, že je nesmírně odolný a velmi dobře snáší horko, sucho, vítr, oheň či slanou vodu. Pěstuje se nejčastěji v jižních částech Evropy, kde teploty neklesají pod minus 10 °C. Olivovník dorůstá do výšky 5 až 10 metrů a případný nedostatek vláhy dokáže kompenzovat velmi dlouhým kořenovým systémem. Kmen olivovníku bývá relativně krátký, pokroucený, koruna stromu pak bohatě rozvětvená. Olivovník kvete v průběhu měsíce dubna, květy jsou drobné, mají bílou barvu se žlutým nádechem a nasládle voní.
Mimořádná odolnost olivovníku je dána jeho pomalým růstem. Ten ale na druhou stranu také přispívá ke značnému stáří, kterého se olivovníky dožívají. Stromy (či keře) začínají plodit po zhruba šesti až sedmi letech od výsadby. Plné úrody dosáhnou přibližně ve věku 20 až 30 let, přičemž pokles úrody nastává okolo 150. roku. Nové větvičky jsou schopny vyrašit klidně po 200 letech na místě původního stromu.
NEJSTARŠÍ OLIVOVNÍK V ŘECKU a zároveň na celém světě se pravděpodobně nachází na Krétě, ve vesnici Ano Vouves (obec Kolymvari, oblast Chania), po níž nese svůj název. Jeho stáří se odhaduje mezi 2000 a 4000 let, nelze určit přesněji kvůli dutému kmeni charakteristickému pro staré olivovníky. To znamená, že by mohl být pamětníkem mínojské civilizace, není tedy divu, že byl v roce 1997 prohlášen chráněnou národní památkou. Jeho kmen má obvod 12,5 m a průměr 4,6 m, ročně jej přitom navštíví více jak 20 tisíc turistů. Původně byl olivovníkem divokým, později byl ve třech metrech vzrůstu naroubován odrůdou tsounati. Co je úžasné, stále plodí olivy.
Některé olivovníky se mohou dožít až dvou tisíc let, příkladem budiž stromy jeruzalemské Olivové hory. Možností využití olivovníku je celá řada. Nejznámějším produktem jsou jeho plody – olivy. Z oliv se vyrábí velmi kvalitní olivový olej s příznivými účinky na lidský organismus. Dřevo olivovníku je velmi tvrdé. Ceněno je pro svou trvanlivost, barvu, vysokou teplotu spalování a zajímavou kresbu dřeva. Vzhledem k mimořádně pomalému tempu růstu olivovníku a značnému ekonomickému významu využití jeho plodů se jedná o relativně drahé dřevo. Používá se na výrobu vysoce kvalitního nábytku, dýhy, soustružené či dekorativní předměty.
Barva oliv je zelená. Setkáte-li se s černými olivami, nejedná se o jinou odrůdu, jen o pozdější sklizeň. Zelené olivy se sklízejí od konce září do poloviny listopadu, žluté olivy pak od poloviny října do konce listopadu. Černé plody, tedy plody vhodné ke konzumaci, se sklízejí od poloviny listopadu do konce ledna. Pro většinu lidí jsou olivy utržené ze stromu nepoživatelné, proto se obvykle nakládají do různých nálevů.
Nejstarší olivovník ve vesnici Ano Vouves